Asus K50IJ, stará dobrá low-endovka

Notebooky staré 6 až 15 let tu mám stále. Je to proto, že lidé neradi dávají z ruky přístroje mladší, které mají stále dostatek výkonu, nebo naopak starší, které by mohli mít nějakou sběratelskou hodnotu. Nejinak je tomu u tohoto kousku z roku 2009. Tento konkrétní notebook jsem dostal od MUDr. Karolíny Drbalové z Prahy,  které bych chtěl tímto ještě jednou poděkovat za další šrotík do své sbírky.

Předem upozorňuji, že jde o devět let starý low end model určený především pro kancelářskou práci, nebo do domácností, kdy se uživatel spokojil s nízkým výkonem grafiky.

Parametry jsou následující:

  • CPU Intel Core2Duo T5870 @ 2,0 GHz s možností pracovat až na 2,2 GHz.
  • RAM 2GB DDR2 @ 667 MHz naletovaná přímo na základní desce + jeden volný slot pro rozšíření až na 4GB.
  • HDD 320GB SATA 2,5″, coby nejpomalejší článek.
  • Displej: 15,6″ lesklý s rozlišením slabých 1366x768px
  • Klávesnice s numerickým blokem
  • WiFi 802.11 b/g/n.
  • 4x USB 2.0.
  • 1x VGA výstup.
  • 1x RJ45 LAN konektor.
  • 1x Čtečka SD / MMC karet.
  • vstup na mikrofon a výstup na sluchátka.
  • 1x DVD vypalovačka.

S tímhle notebookem jsem si hrál pěkně dlouho, než jsem jej přinutil nastartovat do OS. První, co jsem z něj dostal, byla hláška „CHECKING NVRAM…“, kdy se notebook kousnul v nekonečné smyčce. Naštěstí pro mne jsou stále dostupné soubory pro upgrade ROM BIOSu, takže stačilo vzít flashku, nakopírovat několik různých verzí souborů a doufat. Notebook má v BIOSu utilitku, která se postará o přeflashování, takže stačí jen zasunout flashku do USB portu, přejít klávesou F2 do BIOSu a odtud spustit utilitku „Easy Flash“ a vybrat soubor s novou ROM.  O zbytek se již postará tento prográmek. Bude to pravděpodobně jeden z důvodů, proč se ke mně notebook dostal. Druhým důvodem pak bude pravděpodobně akumulátor, který už má své odslouženo a nyní působí jako těžítko, aby se notebook náhodou nepřeklopil na displej 🙂 Výměna článků v baterii je další na řadě.

Co bych notebooku vytknul je prapodivně spojená klávesnice. Pokud někdo není zvyklý a používá směrové klávesy, je dost možné, že se přehmátne a lehce tak stiskne klávesu 0, 1 nebo 2 z numerického bloku. Toto není dořešené. Klávesy jsou už tak zbytečně malé a lépe se proto na notebooku píše spíše „dámám“, než chlapům s „rukama jak lopaty“. Co se mně týče, nepřišel jsem klávesnici na chuť (a že už jsem měl hlad 😀 ).

Další neduh je displej, na který se toho i přes jeho velikost na takto nízkém rozlišení mnoho nevejde. Je pravda, že jsme v nižší třídě a nějaké ústupky se dělat museli, ale na úkor rozlišení? To mi hlava nebere ani dnes, kdy se stále s podobnými low endy (pochopitelně novými) setkávám v různých výprodejích, či akcích. Použitelnost se tak dost redukuje na občasné kouknutí na video a nějakou tu úpravu dokumentů. Na úpravu rozsáhlejších tabulek bych si ale rozhodně netroufnul, protože scrollování chlívků s údaji sem tam bych měl za chvíli po krk.

S frekvencí RAM je to stejné, jako se vším ostatním. V době, kdy šel notebook z montážní linky již byla běžná podpora DDR2 @ 800MHz (jak je vidět na obrázku, uměli to CPU už v roce 2006), takže nechápu, proč do notebooků letovali rovnou na desku pomalejší variantu na 667 MHz. Nechci si moc stěžovat, ale vemte si, že Core 2 Duo 5870 má již podporu DDR2 @ 800MHz, stejně jako ostatní dvoujádrové Core procesory s rychlostí FSB 800 MHZ a vyšší.

Intel Core 2 Duo T5870, tedy stejný model, jako je v tomto notebooku.

Horní dva řádky označují typ CPu a sériové číslo. Všimněte si ale čísel na prvním řádku dole, která značí taktovací frekvenci procesoru, velikost L2 chache a rychlost FSB a tedy i rychlost RAM, která je pro tento procesor maximum. Tento konkrétní CPU je shodný s tím, který je uvnitř tohoto notebooku. Zbytky pasty ukazují, že jsem jej v tomto notebooku testoval. To, že je někdy FSB rychlejší, než paměť znamená, že někdo práci na desce „podělal“. Takto „podělané“ zboží se pak obvykle prodává za cenu low endu. Tedy ne nutně, u nových počítačů toto pravidlo platit nemusí, protože zde výrobci procesorů jednoduše narážejí na limity, které lze jen obtížně překonávat. Je sice fakt, že overclockeři dokáží na krátký čas tyto limity překonat, nicméně jde o nákladný, někdy nebezpečný, ale rozhodně nepraktický způsob použití, kdy se rychle vytrácí životnost CPU a dalších částí chlazených kapalným dusíkem, či jinou podobnou látkou.

Dost jsem odběhl od tématu, takže se to pokusím napravit. Shrnutí je prosté: procesor je dobrý, zvládá toho tak akorát a s lepší grafikou a displejem s vyšším rozlišením by se na tom v té době dalo i něco sem tam zahrát. RAM je ale šunka, která by si zasloužila upgrade. Bohužel nejsem vybaven na výměnu čipů, takže tímto pro mne upgrade končí pouhou teorií.

Po výměně líného HDD za SSD by se již dalo mluvit o vcelku použitelném stroji. Mám to otestované, bohužel tolik SSD, abych mohl rozhazovat do každého notebooku jedno, zatím nevlastním a v blízké budoucnosti při stále vysokých cenách těchto disků se to pravděpodobně nezmění. Investice přibližně tisícikoruny do stroje, jehož hodnota je přibližně podobná, spíše ale nižší, se nejeví jako dobrá volba obzvlášť v případě, kdy tento konkrétní stroj bude zahálet s ostatními v krabici, či na polici. Na nějaké to občasné spuštění tedy postačí původní HDD.

Do notebooku jsem dal na zkoušku CPU T7700 – 2,4GHz, 4MB L2 cache, 800MHz FSB, tedy o dost výkonnější procesor, než je původní. A víte co? Jede to pořád stejně pomalu. Největší brzdou se tedy neukázal být pevný disk, ale na pevno naletovaná RAM. V nejbližší možné době se pokusím zjistit, jak ony „šmejdské“ čipy nahradit za něco použitelnějšího. Každopádně tady jsem prozatím skončil.

 

 

Powerack on EmailPowerack on FacebookPowerack on Youtube
Powerack
Hrabu se ve starých PC šrotech a pokouším se je zprovoznit k obrazu svému. Také sbírám staré notebooky - Čím starší kousek, tím větší z něj mám radost ;-)

Notebooky též měním, když mne nějaký omrzí, kus za kus v podobném stavu.

Reklamní plocha

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*